EN
Josef Božek
1782 – 1835Mechanik, konstruktér a průkopník české techniky Josef Božek vystudoval gymnázium v Těšíně, kde prý sestrojil na čtyřicet důmyslných mechanismů a modelů. Božek byl také hodinářem pražské polytechniky. Zkonstruoval několik věžních hodin. Je znám i jako konstruktér pohyblivých protéz pro invalidy. Věnoval se konstrukci čerpadel pro vodárny a později i vagonů pro první koněspřežnou železnici na evropské pevnině. Roku 1812 sestrojil kyvadlo přesných hodin pro hvězdárnu Klementinum. Mezi jeho nejvýznamnější vynález ale patří vůz pro dvě osoby na speciální pohon.
Parní vůz
1815Josef Božek jako první v českých zemích předvedl v roce 1815 v Praze silniční vůz na parní pohon. Byl pro dvě osoby a vzhledem k malému výkonu kotle ho bylo nutno často zastavovat. První parní stroj k nám byl převezen z Anglie, ale nebyl sestaven a jednotlivé součásti byly jen hrubě opracovány. A právě to byla práce pro Josefa Božka. V září roku 1815 se pražská Královská obora stala svědkem historické události – na evropském kontinentě se rozjel vůz poháněný párou. O dva roky později předvedl Božek vůz znovu, tentokrát i s parní lodí (parníkem).
Stanislav Brebera
1925 – 2012Stanislav Brebera byl českým chemikem a rodákem z Přelouče. Na pražské technice studoval chemii, která se stala jeho velkým koníčkem. Po absolvování v roce 1950 nastoupil na základní vojenskou službu. Nadřízení si všimli jeho talentu, a proto jej poslali do vojenského technického institutu, kde mohl svobodně bádat. Poté pracoval pro chemičku Synthesia, pozdější národní podnik. V československém státním Výzkumném ústavu průmyslové chemie vyvinul v roce 1952 něco, co způsobilo doslova výbuch.
Trhavina semtex
1952SEMTEX je plastická trhavina oranžové barvy, kterou roku 1952 vyvinul Stanislav Brebera. Stalo se tak ve firmě Explosia v Semtíně u Pardubic, odkud také vznikl název (SEMTín a EXplosia). Sériová výroba semtexu byla zahájena v 60. letech. Nejznámějším případem zneužití SEMTEXU byl únos a zničení letounu Boeing 747 společnosti PanAm v roce 1988. V roce 1989 byl export této trhaviny zakázán úplně. Dnes SEMTEX již nahrazují novějšími druhy trhavin a původní typy se vyrábějí jen v malém množství, ačkoli značka SEMTEX zůstává stále legendou.
Josef a Karel Čapkové
1887 – 1945 / 1890 – 1938Karel Čapek, významný český spisovatel, novinář, dramatik a překladatel. Mezi jeho nejznámější knihy patří romány Válka s mloky nebo Krakatit, z dramat pak např. Matka, R. U. R. nebo Bílá nemoc. Jeho bratr Josef Čapek byl malířem, grafikem a ilustrátorem, jevištním výtvarníkem v Národním divadle v Praze. Působil také jako spisovatel, dramatik, výtvarný teoretik a kritik. Bratři Čapkové byli členy významných výtvarných a kulturně-politických spolků: Skupiny výtvarných umělců, Spolku výtvarných umělců Mánes nebo Pátečníků.
Slovo robot
1920Slovo robot je slovanského původu a pochází ze slovesa robotovat, tedy pracovat. Autorství pojmenování robot, které se s divadelní hrou R. U. R. – Rossumovi univerzální roboti (1920) rozšířilo po světě, je připisováno Josefu Čapkovi. Ten Karlovi toto slovo poradil na návštěvě v Trenčianských Teplicích. Místo názvu robot chtěl Karel Čapek původně použít jiné slovo, a to „laboři“. Roboti hrají v dramatu Karla Čapka významnou roli a jsou varováním před negativními vlivy techniky na lidstvo.
Prokop Diviš
1698 – 1765Katolický kněz Prokop Diviš, byl českým přírodovědcem, hudebníkem, léčitelem a vynálezcem. Vystudoval latinskou školu ve Znojmě, kde se později stal profesorem filozofie, v louckém klášteře přednášel také teologii. Ve svých vědeckých experimentech se nejčastěji zabýval hydrotechnikou a statickou elektřinou. Zkonstruoval elektrický hudební nástroj, tzv. Zlatý Diviš, který napodoboval zvuky klavíru, klarinetu, harfy, lesního rohu, fagotu, loutny, zvonkové hry, dokonce i lidského hlasu. Jeho vynález, tzv. povětrnostní mašina slouží k ochraně staveb před blesky.
Bleskosvod
1754Hromosvod, někdy nazývaný též bleskosvod, je zařízení, které vytváří umělou vodivou cestu k přijetí a svedení bleskového výboje do země. Jako první ho v českých zemích postavil Prokop Diviš roku 1754. Bleskosvod měl podobu dřevěného stožáru pobitého plechem, na jehož ramenech bylo umístěno několik set kovových hrotů. Stožár byl ukotven třemi řetězy, které byly vodivě připevněny k železným zemnícím kuželům v zemi. Záměrem vynálezce bylo, aby přístroj odsával elektrický náboj z oblaků a vytvářel tak pěkné počasí. Místo toho za bouřek stahoval blesky do země.
Franz Hardtmuth
1832 – 1896Franz Hardtmuth byl členem známé rodiny Hardtmuthů. Absolvoval polytechnický institut ve Vídni a studoval strojní zařízení v Anglii. Do dějin firmy KOH-I-NOOR HARDTMUTH a. s. se zapsal především tím, že zavedl moderní technologii umožňující výrobu grafitové tužky ve škále gradací, tj. od nejtvrdší po nejměkčí. Gradační systém se značí pomocí číslic a písmen H (Hardtmuth) a B (Budějovice), případně F (Franz Hardtmuth). Do rodinného podniku ale přispěl ještě dalším významným počinem, který je označován jako tzv. „držák tuhy“.
Verzatilka
1890Verzatilka je tužka, která umožňuje výměnu tuhy. Prvenství vynálezu verzatilky se připisuje Franzi Hardtmuthovi. Mechanická padací tužka je výrobek českobudějovické firmy KOH-I-NOOR HARDTMUTH a. s. Jako verzatilka byla uvedena na trh roku 1950, ale první mechanické šroubovací tužky zavedl KOH-I-NOOR do výroby už v roce 1890. Verzatilka je tzv. „držák tuhy“, díky kterému je možné tuhy měnit, ať už podle tvrdosti nebo barvy. Verzatilka bývá doplněna o ořezávátko. S klasickou verzatilkou bylo možné napsat čáru o délce 56 kilometrů.
Jaroslav Heyrovský
1890 – 1967Jaroslav Heyrovský byl českým fyzikálním chemikem, vědcem a objevitelem. Na univerzitě v Londýně získal titul bakaláře přírodních věd a při postgraduálním studiu se začal zajímat o elektrochemii. Po studiích bádal na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde se v roce 1926 stal profesorem fyzikální chemie. Roku 1950 byl jmenován ředitelem nově založeného Polarografického ústavu, jednoho z prvních v Akademii věd. Objevil a rozpracoval nový fyzikálně-chemický obor, za který až v roce 1959 získal Nobelovu cenu za chemii.
Polarografie
1922Jaroslav Heyrovský polarografii objevil a poprvé představil v odborné literatuře roku 1922. Polarografie je elektrochemická metoda, při které se sleduje závislost vzniklého proudu na napětí vkládaném na systém dvou rtuťových elektrod. Vznik proudu při elektrolýze roztoku v elektrolytické nádobce je způsoben redukcí či oxidací složek roztoku na rtuťových elektrodách. Závislost proudu na napětí zprostředkovává informaci o druhu látek v roztoku a také o jejich množství. Za objev a rozpracování polarografické metody obdržel v roce 1959 Nobelovu cenu za chemii.
Antonín Holý
1936 – 2012Profesor Antonín Holý byl českým chemikem a jedním z nejvýznamnějších českých přírodovědců 20. století. Syntetizoval mnoho nových sloučenin odvozených od nukleových kyselin. Ty se dají využívat jako léčiva proti nádorovým, virovým a metabolickým onemocněním. Byl členem Učené společnosti ČR a jedním z nejcitovanějších českých vědců své doby. Byl také autorem nebo spoluautorem 60 patentů. Mezi jeho největší přínos ale patří objev antivirotik. Ta se využívají při léčbě oparů, žloutenky typu B nebo jedné z téměř vždy nevyléčitelných a smrtelných chorob.
Lék na AIDS
2001Léky na AIDS neboli antivirotika jsou jako objev připisovány českému chemikovi Antonínu Holému. V roce 2001 byl pro léčbu AIDS schválen lék prodávaný pod názvem Viread, který byl v roce 2008 schválen i pro léčbu žloutenky typu B. Infekci virem HIV sice nelze vyléčit ani dnes, nicméně výsledky léčby jsou oproti osmdesátým letům, kdy byl virus objeven, mnohem lepší. Antivirotika tedy přinejmenším zmírňují projevy smrtící nemoci. Jako mezinárodně uznávaný znak solidarity s lidmi nakaženými virem HIV nebo trpícími nemocí AIDS slouží červená stužka.
Jakub Husník
1837 – 1916Jakub Husník náležel mezi významné české malíře, grafiky, fotografy, tiskaře a vynálezce. K jeho vynálezům patří např. klihotypické štočky (1885), želatinové reliéfy pro vodní známky (1888) a zdokonalená trojbarevná reprodukce pro knihtisk (1893). Po vyšší reálné škole studoval malířskou akademii, kde se seznámil s Karlem Klíčem, pozdějším vynálezcem rotačního stíracího hlubotisku. Toto přátelství a Husníkovy umělecké sklony daly vzniknout druhu tiskové techniky, která pracuje se světlem.
Světlotisk
1868Jakub Husník poprvé použil světlotisk roku 1868. Jde o jeden z nejstarších způsobů tisku, mezi které patří např. knihtisk nebo dřevoryt. Při světlotisku se tiskne z tiskových forem vyrobených z rovného tlustého skla. Na nich je nanesena vrstva chromované želatiny, do které se po jejím usušení kopíroval fotografický negativ. Na světlem vytvrzených místech přijímá želatina barvu, kdežto na místech vodou nabobtnalých ji odpuzuje. Tisk byl pomalý, ale jeho výhodou bylo, že uchovával nejjemnější detaily předlohy a negativu.
Jan Jánský
1873 – 1921Profesor Jan Janský byl českým neurologem a psychiatrem. Vystudoval lékařství na Karlově univerzitě a od roku 1899 pracoval na psychiatrické klinice. Roku 1914 byl jmenován profesorem. Poté, co v roce 1916 prodělal infarkt, byl zproštěn služby a pracoval jako neuropsychiatr v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Byl průkopníkem biochemických a sérologických metod v psychiatrii. Svým několikaletým výzkumem srážlivosti krve umožnil, aby byly uplatňovány bezpečné podmínky pro krevní transfuzi. Od té doby tento krok provádějí všichni lékaři před každou transfuzí.
Krevní skupiny
1907Jako první popsal všechny čtyři krevní skupiny (A, B, AB a 0) Jan Janský roku 1907. Krevní skupina nebo také krevní typ označuje vlastnosti červených krvinek člověka, respektive sacharidů a bílkovin na jejich buněčné membráně. Krevní transfuze neidentické krevní skupiny by vedla k odmítnutí darované krve a způsobila by jedinci zdravotní problémy, které by mohly vést až k smrti. Nejčastějším krevním typem na světě je 0, naopak krevní typ AB je nejméně častým. V ČR je nejběžnější skupina A.
Viktor Kaplan
1876 – 1934Rakouský inženýr, konstruktér a vynálezce většinu svého profesního života prožil v Brně, kde vychovával nové generace českých techniků. Po celý život se věnoval strojírenství, zejména měření hodnot průtoků spádu u různých typů turbín. Ve svém výzkumu dospěl k objevu světového významu. Rozšiřováním mezilopatkových kanálů turbíny zkonstruoval oběžné kolo, které svým tvarem připomínalo lodní šroub, ale s otáčivými lopatkami. Díky tomuto geniálnímu objevu je možné snáze získávat energii z vodních zdrojů. Tento vynález se pyšní jménem svého autora.
Kaplanova turbína
1912Vynález Kaplanovy vodní turbíny s nastavitelnými oběžnými lopatkami se datuje do roku 1912. Svého patentu se ale dočkal až v roce 1920. Vodní turbína je točivý mechanický stroj, který přeměňuje kinetickou neboli pohybovou či tlakovou energii vody na mechanickou. Natáčením lopatek oběžného kola podle měnícího se průtoku vody se optimálně nastavují úhly vodního proudu. V současnosti patří k nejpoužívanějším typům turbín na světě. U nás slouží Kaplanovy turbíny v mnoha vodních elektrárnách, největšími u nás jsou Orlík, Slapy, Štěchovice a Vrané.
Johannes Kepler
1571 – 1630Johannes Kepler byl významným matematikem, fyzikem, astrologem a astronomem. Působil na pražské hvězdárně, kde mj. denně zaznamenával počasí, aby si ověřil své předchozí astrometeorologické předpovědi. Ze zjištěných měření se snažil definovat vzájemné zákonitosti. Jeho práce o krystalografii sněhových vloček patří ve světovém měřítku k prvním spisům z fyziky oblaků a srážek a je považována za počátek vědecké krystalografie. V roce 1605 objevil, že dráha planety v prostoru má tvar elipsy, což vedlo k objevení zákonitostí, které se učíme dodnes.
Pohyb nebeských těles
1609 – 1618Tři Keplerovy fyzikální zákony popisují pohyb planet kolem Slunce. První dva vydal Johannes Kepler ve svém díle v roce 1609, třetí roku 1618. První zákon popisuje, že planety se pohybují po elipsách či kružnicích kolem stálého středu. Podle druhého zákona se oběžná rychlost planet zmenšuje se vzrůstající vzdáleností od Slunce. Z posledního vyplývá, že planety blízko Slunce jej oběhnou za kratší čas než planety vzdálené.
Karel Klíč
1841 – 1926Karel Václav Klíč byl českým malířem, fotografem a grafickým technikem. Vystudoval pražskou malířskou akademii. V roce 1863 založil v Praze litografickou dílnu a v roce 1864 v Brně fotografický ateliér. Založil též vlastní satirický časopis „Humorné listy“, kam přispíval karikaturami. V roce 1878 ho snaha o získání levnější a rychlejší reprodukce obrazových předloh vedla k podstatnému zdokonalení techniky heliogravury. Proces heliogravury neboli grafické techniky tisku z hloubky poté zdokonalil na tzv. klíčotypii, která byla posléze pojmenována názvem, který používáme dodnes.
Hlubotisk
1890Rotační stírací hlubotisk je reprodukční technika tisku z hloubky vynalezená Karlem Klíčem roku 1890. Prvním stupněm vynálezu byla heliogravura (1878). Obraz k leptání se rozložil na drobné čtverečky, takže vznikla mřížka. Rotační stírací hlubotisk byl ve 20. století nejdokonalejší reprodukční technikou kreseb, obrazů a fotografií. Soutiskem čtyř barev (modré, žluté, červené a černé) byl vyřešen i barevný hlubotisk. Pro tisk kvalitních obrazových reprodukcí se hlubotisk používá dodnes, zejména při vyšších nákladech (noviny, časopisy, katalogy apod.).
František Křižík
1847 – 1941František Křižík, nazývaný českým Edisonem, byl významným elektrotechnikem a vynálezcem. V roce 1888 vybudoval na pražském Žižkově první elektrárnu u nás. Roku 1891 uvedl do provozu první elektrickou tramvajovou dráhu v Praze. O úspěch výstavy se zasloužila i jeho elektricky osvětlená fontána, obří reflektor, osvětlení výstavy aj. Jako první u nás zhotovil a v roce 1895 v praxi ověřil elektromobil (poštovní vozy). Jeho nejznámější vynález znamenal revoluci ve veřejném osvětlení.
Oblouková lampa
1878Oblouková lampa je intenzivní elektrický světelný zdroj, v němž je světlo vyzařováno elektrickým obloukem hořícím mezi dvěma elektrodami. Za vynález „obloukovky“ získal Křižík zlatou medaili na Prvním mezinárodním elektrotechnickém kongresu v Paříži roku 1881. Přes urputné boje s firmou Siemens und Halske se mu podařilo obhájit svůj patent, zachovat si práva pro české země a také dále svůj patent prodávat. Křižíkova oblouková lampa tak změnila systém veřejného osvětlené na celém světě.
Sylvestr Krnka
1825 – 1903Český puškař a vynálezce Sylvestr Krnka ovlivnil vývoj ručních palných zbraní na celém světě a předběhl své konkurenty nejméně o půl století. Sestrojil zbraň, která se jako jediná nabíjela zezadu, a to vložením náboje přímo do nábojové komory. Nejdříve roku 1849 zkonstruoval pušku, jež se nabíjela zezadu papírovými náboji. Později, roku 1855, vyrobil náboje se středovým zapalováním a pušku k těmto nábojům pojmenoval rychlostřelka. Tato zbraň byla nabíjená zezadu a změnila způsob střelby zejména ve válečné strategii na sklonku 19. století.
Puška hadovka
1849Zadovka je výraz pro palnou zbraň nabíjenou zezadu vložením náboje do nábojové komory, která se uzavírá a uzamyká závěrem. Zkonstruoval ji v roce 1849 český puškař Sylvestr Krnka. Jeho zbraň se stala jedinou armádní zadovkou na světě. Vynálezce ji postupně vylepšil o důmyslné zvýšení rychlosti střely nebo nové kovové nábojnice. Jeho vynález doma v Rakousko-Uhersku odmítli, ale v zahraničí se zadovka těšila nebývalému úspěchu a bojovalo se s ní v mnoha válkách. Armády používaly zadovky až do zavedení opakovaček, které byly schopné vystřelit několik ran za sebou.
Ernst Mach
1838 – 1916Ernst Mach (někdy také Arnošt Mach) byl teoretickým fyzikem, filozofem, děkanem a později i rektorem Karlo-Ferdinandovy univerzity . Objevil rázovou vlnu, což je plocha nespojitosti fyzikálních veličin popisujících stav prostředí. Názory na povahu prostoru a času přispěl k formování teorie relativity za Einsteinova pobytu v Praze. Jeho jménem je označena řada fyzikálních veličin a pojmů. Za jeho největší počin se ale považuje charakteristika bezrozměrné fyzikální veličiny používané v aerodynamice, která nese jeho jméno.
Machovo číslo
1877Machovo číslo je poměr rychlosti pohybujícího se objektu vůči rychlosti zvuku. Tato hodnota se používá celosvětově k vyjadřování hodnot nadzvukových rychlostí a nese jméno významného fyzika Ernsta Macha. Obvykle se značí písmenem M. Rovnice pro výpočet podobnostního čísla je: v ÷ c, kdy v je rychlost pohybu tělesa a c je rychlost zvuku v daném prostředí. Machovo číslo charakterizuje bezrozměrnou fyzikální veličinu používanou v aerodynamice. Udává poměr rychlosti pohybu tělesa určitým prostředím k rychlosti šíření zvuku ve stejném prostředí.
Johann Gregor Mendel
1822 – 1884Johann Gregor Mendel byl současníkem Darwina, zakladatelem genetiky, přírodovědcem, profesorem přírodopisu a fyziky, mnichem a posléze opatem augustiniánského kláštera sv. Tomáše v Brně. Jako jeden z prvních použil ve své práci biostatistické metody. Od roku 1862 pořizoval přesná každodenní meteorologická pozorování pro Meteorologický ústav ve Vídni. Experimentoval také s křížením rostlin (zejména různých forem hrachu) a vedl si přesné zápisky. Tímto bádáním dospěl k velkému souboru statistických údajů o vnějších znacích kříženců. Tyto zákony se dnešní žáci ve škole stále učí.
Zákony dědičnosti
1865Mendelovy zákony dědičnosti byly poprvé představeny roku 1865 a o rok později zveřejněny v Mendelově publikaci. Jde o základní principy dědičnosti přenosu znaků z rodičů na potomky. Johann Gregor Mendel formuloval tři základní genetické zákony. První zákon (o uniformitě míšenců) se týká křížení červenokvětých rostlin se žlutokvětými. Druhý zákon (o štěpení znaků) konstatuje, že vlohy přecházejí do pohlavních buněk čisté a nemísí se s vlohami opačnými. A třetí zákon (o volné kombinovatelnosti vloh) pojednává o tom, že jednotlivé vlohy se mohou volně kombinovat.
Jan Evangelista Purkyně
1787 – 1869Jan Evangelista Purkyně byl českým fyziologem, anatomem, lékařem, básníkem a filozofem. Považuje se za nejslavnějšího českého přírodovědce 19. století. Zabýval se studiem stavby oka, mechanismem trávení, ale především krevním oběhem a dýcháním. K jeho významným počinům patří též formulace buněčné teorie. Stal jedním ze spoluzakladatelů cytologie. V roce 1841 sestrojil kinesiskop, který umožňoval předvést jednoduchou animaci obrázků. Známé jsou jeho animované prezentace tepajícího srdce a krevního oběhu. Dokonce část našeho lidského těla, konkrétně srdečního svalu nese Purkyňovo jméno.
Purkyňova vlákna
1839Jan Evangelista Purkyně objevil tato vlákna jako první z celého převodního srdečního systému. Purkyňova vlákna se nacházejí v srdečním svalu, konkrétně v komorách jakožto poslední výběžky tohoto systému. Ten určuje srdeční činnost, tj. systolu (stažení srdeční svaloviny) a diastolu (interval mezi dvěma systolami). Purkyňova vlákna jsou složena ze svalových buněk. Vlivem směru Purkyňových vláken se kontrakce šíří od hrotu srdce k srdeční bázi a to má za následek pumpování krve do aorty a do kmenu plicnice, což způsobuje vyprázdnění levé i pravé komory srdeční.
Josef Ressel
1793 – 1857Josef Ludvík František Ressel, český technik a vynálezce. Vynalezl mnoho užitečných předmětů, např. šroubový lis na víno a olej, pneumatickou potrubní poštu, větrný mlýn se svislými hřídeli, snadno řiditelný pluh, dělovou lafetu, parní povoz či optický telegraf. Byl i autorem návrhů na používání železa při stavbě lodí a mostů. Roku 1820 odjel do Terstu, kde zkoušel své experimenty s budoucím nejslavnějším vynálezem – nejprve s modely a posléze roku 1829 se skutečnou lodí. Jeho vynález je dodnes celosvětově uznávaným přínosem.
Lodní šroub
1826Vynálezem lodního šroubu roku 1826 se může pyšnit česko-německý technik Josef Ressel. Svůj vynález patentoval o rok později. První v praxi použitelný lodní šroub zkonstruoval až J. Ressel. Na rozdíl od desítek svých předchůdců sestrojil správný tvar a velikost šroubu a jako jeden z prvních ho na lodi umístil vodorovně pod zádí před kormidlem. Během 2. poloviny 19. století postupně vytlačil kolesové parníky. Hlavním důvodem přechodu byla větší účinnost. Lodní šrouby s různým počtem a velikostí listů se vyrábějí dodnes.
Erich Roučka
1888 – 1986Erich Roučka, známý také jako „moravský Edison“, byl českým elektrotechnikem, vynálezcem a podnikatelemJe autorem asi 850 patentů. V roce 1911 založil v Blansku dílnu Elektrometr, v níž jako jeden z prvních v Evropě začal vyrábět elektrické měřicí přístroje. Na svých cestách do USA získal mnoho zkušeností a své nápady projednával dokonce s Thomasem A. Edisonem. V roce 1959 emigroval do Německa a pracoval ve vývojovém oddělení firmy AEG. Díky jeho největšímu vynálezu mohou parní kotle upouštět páru automaticky a regulovaně.
Automatický regulátor parních kotlů
1921Autorem automatického regulátoru parních kotlů je Erich Roučka. Pomocí tohoto zařízení lze regulovat přívod páry z parního kotle k parnímu stroji. Obvykle se montovalo na parní lokomotivy a jiné stroje, kde bylo potřeba rychle a ve velkém rozsahu měnit výkon. Parní regulátory byly šoupátkové – pára tlačila shora na ploché šoupátko, které zakrývalo vstupní otvor. Posunem šoupátka bylo možné částečně odkrývat otvor a tím regulovat přívod páry. Se svolením Karla Čapka pro něj začal používat značku ER ROBOT.
Alois Senefelder
1771 – 1834Alois Jan František Senefelder byl vynálezcem, grafikem, spisovatelem, hercem a právníkem. Oba jeho rodiče byli herci a tomu odpovídal i jejich kočovný způsob života. Také sám Senefelder později jako herec poznal obtížnost opisování textů a not, a proto se rozhodl najít způsob levného a rychlého tisku. Na divadelních štacích měl Senefelder problémy se včasným a levným vytištěním divadelních her i plakátů. Podle pověsti prý poprvé otiskl seznam prádla napsaný na okenním parapetu, čímž všem vyřešil problém s kopírováním textů.
Kamenotisk
1796Kamenotisk neboli litografie je reprodukční tiskařská technika, kterou roku 1796 vynalezl Alois Senefelder. Litografie (čili tisk z kamene) používá tiskové formy bez jakéhokoli reliéfu, ať už vystouplého či vyhloubeného. Při kamenotisku se tisková barva přenáší na potiskovaný materiál přímo z povrchu litografického kamene mastnou křídou nebo litografickou tuší. Pokreslená místa na vápencové desce přijímají mastnou tiskařskou barvu, zatímco okolní plocha mastnou barvu odpuzuje. Dnes se používá už jen v umělecké praxi.
Karel Schinzel
1886 – 1951Karel Schinzel, český fotograf, inženýr, chemik a vynálezce, se zabýval reprodukčními technikami a zvukovým filmem. Zajímal chemické procesy při vyvolávání fotografií. Zřídil si soukromou laboratoř, kde trávil většinu svého volného času a experimentoval s výrobou fotografií. Své znalosti si doplňoval studiem anglicky, německy a francouzsky psaných časopisů o chemických a fotografických postupech. Schinzel se zasloužil o to, že nemusíme svět vidět jen černobíle.
Barevná fotografie
1905V roce 1905 podal Karel Schinzel žádost o patent k procesu, který nazval „katachromie“. Šlo o postup barvotvorného vyvolávání snímků na fotografický materiál se třemi citlivými vrstvami. Barevná fotografie využívá médií schopných reprezentovat barvy, které jsou chemicky zhotovené při fotografickém procesu. Používaly se vodové barvy, oleje a další druhy barev. V roce 1963 vyvinula firma Polaroid emulze umožňující vytvářet barevné snímky, které se nemusely dále zpracovávat, fotografie se na nich objevila několik minut po expozici.
Leopold Sviták
1856 – 1931Leopold Sviták byl původně sedlářem, zámečníkem a později významným technikem. Obecnou školu navštěvoval v Hukvaldech ve stejné době jako Leoš Janáček. Vyučil se u zámečnického mistra v Kroměříži. V jednadvaceti letech se stal mistrem zámečnické firmy Prunner ve Vídni. Poté nastoupil v Kopřivnici u firmy Schustala jako přední dělník, později jako vedoucí soustružny, zámečnické dílny a kovárny. Bez jeho vynálezu si už většina lidstva nedokáže svůj život představit.
Osobní automobil
1897NW Präsident byl první továrně vyráběný sériový automobil na našem území a jedním z prvních automobilů na světě vůbec. Jeho duchovním otcem a vedoucím stavby automobilu byl v roce 1897 Leopold Sviták. Vyrobila ho automobilová továrna NW v Kopřivnici, dnešní Tatra. Novinkou byla ochrana předních kol nárazníkem. Dvouválcový motor Benz o obsahu 2, 714 l a výkonu přibližně 5 kW při 600 otáčkách za minutu. Palivová nádrž s obsahem 23 l. Zajímavostí byl rovněž způsob řazení 36 rychlostních stupňů. Vůz neměl volant, ale řídil se jako dnešní jízdní kola řídítky.
František a Václav Veverkové
1799 – 1849 / 1790 – 1849Bratranci Veverkové jsou známí čeští vynálezci pocházející z Rybitví. Rolník František a kovář Václav prožili celý život na venkově, kde se živili zemědělstvím. Společně vyrobili a zdokonalili nástroj, který urychlil přechod od trojhonného hospodářství k osevnímu postupu, a tak významně přispěl ke zvýšení zemědělské produkce. Přestože o jejich vynález, na kterém pracovali v letech 1824–1827, byl velký zájem, bratranci z něj nijak neprofitovali. Jejich vynález se lidově přezdívá „veverče“.
Ruchadlo
1827Ruchadlo je typ pluhu. Zlepšováním do té doby používaného orného háku dospěli bratranci Veverkové k novému typu oradla s válcovitou radlicí. Na rozdíl od pluhu byla čepel a odhrnovačka ruchadla vykována z jednoho kusu. Radlice zem dobře obracela, drobila a kypřila (ruchala). Práce s ruchadlem byla méně namáhavá než s dřívějšími háky a vyžadovala méně tažné síly. Veverkové poprvé s ruchadlem orali v roce 1827 ve Lhotě pod Libčany. Jako první začal ruchadla vyrábět v roce 1849 továrník H. F. Eckert v Berlíně; do roku 1880 jich vyrobil asi jeden milion.
Otto Wichterle
1913 - 1998Profesor Otto Wichterle, světově proslulý vědec, chemik a vynálezce, bádal na začátku své vědecké kariéry pod vedením Emila Votočka, spolutvůrce chemického názvosloví. Roku 1936 dosáhl doktorátu technických věd. O. Wichterle je považován za zakladatele makromolekulární chemie u nás i ve světě. Celou svou vědeckou kariéru zasvětil práci v oblasti hydrogelů. Je objevitelem umělého polyamidového vlákna – silonu, z něhož se dodnes vyrábějí tzv. silonky. Jiný typ hydrogelu aplikoval na vynález, díky kterému nemusí lidé nosit dioptrické brýle.
Kontaktní čočky
1952Měkké kontaktní čočky vynalezené roku 1957 Ottou Wichterlem jsou optické pomůcky používané nejčastěji jako náhrada dioptrických brýlí. Tvrdé kontaktní čočky ze skla nebo plastů se výjimečně používaly už před 1. světovou válkou. Jejich nevýhodou ale bylo, že je oko sneslo jen krátkou dobu. Na Vánoce 1961 Wichterle sestavil pomocí dětské kovové stavebnice Merkur první prototyp odstředivého zařízení, které poháněl dynamem z jízdního kola. Na něm odlil první čtyři velmi pravidelné čočky, které oko nedráždily.
Jára Cimrman
? – ?Jára Cimrman se narodil ve Vídni někdy mezi léty 1853 a 1859 (matrikářův nejistý rukopis připouští i jiné roky). On sám se cítil být Čechem, jak vypovídá i poslední zápis z jeho deníku, v němž vyjadřuje touhu „uvidět svou vlast Böhmen“. Byl jedním z největších českých dramatiků, básníků, hudebníků, učitelů, cestovatelů, filozofů, vynálezců, kriminalistů a sportovců své doby. Měl ale tu smůlu, že s většinou převratných vynálezů přicházel na patentní úřady o něco málo později než ostatní vynálezci. Jeden vynález se mu však podařilo bezpečně zapsat jako prvnímu.
Dvoudílné plavky
----Zde vyobrazené dvoudílné plavky jsou jen jedním z mnoha vynálezů, které se Cimrmanovi připisují. Uveďme alespoň některé z nich: vzducholoď, setrvačník dámských hodinek Piccolo, pupík na objímce první Edisonovy žárovky (járovka), zubní protéza Veselý železničář, technika metání hnoje pomocí výbušnin, dynamit, lepič poštovních známek, kontejner na přepravu Goudy, ornitologický dalekohled, podprsenka pro akrobatku, projekt Panamského průplavu, doručování poštovních zásilek polním dělostřelectvem, originální způsob dopravy horníků z dolu na povrch, vídeňský řízek atd.